Všechny výše uvedené - a ještě mnohé další - přednosti v sobě spojuje talentovaný písničkář Tomáš Klus. Díky rodičům, velkým hudebním nadšencům, vyrůstal v prostředí festivalů a koncertů. Dodnes také mezi své největší oblíbence řadí Jaromíra Nohavicu či kapelu Mňága & Žďorp. Ve své tvorbě navazuje na českou písničkářskou tradici, kterou obohacuje o moderní přístup, mladistvou lehkost, nadhled a vtip.
Přitom ještě nedávno se jeho jméno objevovalo především ve spojitosti se sportem. V roce 2002 si dokonce jako člen vítězného družstva odvezl zlatou medaili z dorosteneckého mistrovství Evropy v moderním pětiboji.
Kvůli sportu také v brzkém věku vyměnil rodný Třinec za Prahu, kde ho však brzy začal vábit svět umění. „Bylo mi patnáct šestnáct a najednou jsem byl odříznutej od celýho svýho dosavadního života. Potřeboval jsem všechen ten stesk a trápení ze sebe nějak dostat. Pravě tehdy jsem se začal čím dal častěji obracet ke kytaře. Písničky jsem si doma skládal už předtím, ale až tehdy se ve mě objevila touha prezentovat je taky veřejně,“ vypráví dnes Tomáš o nelehkých začátcích v naší metropoli.
První příležitost zahrát si živě získal v baru jednoho svého kamaráda. „Zpočátku jsem vytvářel takovou živou hudební kulisu při obědech a večeřím,“ vypráví dnes s úsměvem, „probíhalo to tak, že jsem si na místě vymýšlel písničky ve svahilštině a patřičně “ procítěně“ je předkládal stolovníkům. A oni na to postupně začali reagovat. Nejvtipnější bylo, když za mnou přišel jeden seriózně vypadající pán, poklepal mi na rameno a pochválil mě, že mám fakt povedený texty.“
Mezi návštěvníky baru si Tomáš postupně získal první příznivce, kteří začali chodit víc za jeho muzikou než za jídlem. „Díky tomu jsem získal možnost zahrát si jednou týdně takříkajíc sám za sebe. Což mě taky donutilo začít psát víc písniček se skutečnými texty,“ směje se Tomáš a s nadsázkou dodává: „Většinou píšu, jak jsem zamilovanej a jak je všechno kolem k ničemu.“ Důležité je však to, že jsou jeho texty autentické, uvěřitelné a navíc hravé.
Tenhle usměvavý mladík s takřka renesančním záběrem má zkrátka charisma, dar okouzlit a strhnout během několika okamžiků. A navíc je výraznou autorskou osobností . Psaní písniček je pro mě ideální protiváha k divadlu, který studuju, jsem v nich sám za sebe, na nic si nehraju, můžu bejt maximálně upřímnej. Navíc mě baví to, jak si lidi v textech nacházejí svoje vlastní příběhy, který s tou mojí původní myšlenkou nemusí mít vůbec nic společnýho. Jak si do nich projektují sami sebe a svoje osudy,“ říká.
Širší veřejnost na sebe poprvé výrazněji upozornil loni v lednu, kdy okouzlil porotu soutěže Czechtalent Zlín. A zvítězil tenkrát nejen u ní, ale také u publika, které si okamžitě získal svým bezprostředním vystupováním, improvizačním talentem a odzbrojujícím showmanstvím. „Nemusím mít plnej sál a hysterický reakce, ale potřebuju vnímavý lidi, který do toho jdou se mnou,“ vysvětluje.
Nabídka na natočení desky na sebe nenechala dlouho čekat. Uplynulé letní prázdniny už trávil ve zlínském nahrávacím studiu. „Hodně jsme se snažili zachytit atmosféru těch úplně prvních demáčů, který jsem si natáčel doma na koleni. Technicky dokonalý a vyumělkovaný nahrávky, kdy se výsledná písnička sestříhá z tisíce stop, mě nebaví. Pak se vytrácí veškerej prožitek. Líbí se mi jednoduchost, takže jsme nahrávali vždycky na jeden zátah a do písniček už pak zbytečně nezasahovali. Do některých skladeb jsme natočili další kytary, basu nebo bicí, ale stále jsme se snažili zachovat ten písničkářskej ráz.“
Na desce se podíleli renomovaní muzikanti, jako například Petr Vavřík, baskytarista kapely Buty, nebo Jiří Kučerovský, kytarista a zpěvák respektované brněnské kytarovky Animé. Za výsledek si však zodpovídal především Tomáš sám. „O skladbách jsme hodně diskutovali. Rád se nechám poučit, ale nakonec je ta deska především moje vizitka, takže o výsledku si chci rozhodovat sám. To samozřejmě neznamená, že bych měl potřebu na sebe ukazovat prstem a všechny upozorňovat na to, že jsem to celý napsal sám, ale záleží mi na tom, aby byly ty písničky ze mě.“
A jak vidí Tomáš svou hudební budoucnost? „Samozřejmě jsem zvědavej, co na to lidi řeknou. Těším se, že budu koncertovat. Budu štastnej, když si lidi koupí desku, přijdou na koncert - a na konci si řeknou: Jo, stálo to za to! Celý je to pro mě ohromná výzva. A ty já mám rád!“
laska
Tomáš Klus Lyrics
Jump to: Overall Meaning ↴ Line by Line Meaning ↴
Už nikdo neposlouchá
Skrz prolomenou hráz
Valí se zapomnění
Je to právě ta, ryzí,
Když stýská se mi
Na zemi valí se,
Důvěrná i cizí,
Nepolapitelná
Už dávno, né nevinná,
Spěchá, průvodem
Už dávno, né jenom má
Skrze světy mi proletí tělem
A já, celý v polospánku,
Jen nepoznán nikým a nehledám
Mám na kahánku
Uprostřed věty se zastavil čas,
Už nikdo nedopoví
Skrz prolomenou hráz
Valí se nepoznání
Už dávno, né nevinná,
Spěchá, průvodem
Už dávno, né jenom má
Skrze světy mi proletí tělem
The song Láska by Tomáš Klus talks about the feeling of being forgotten and misunderstood in a world where time seems to have stopped. The first stanza describes this feeling vividly using imagery of a broken dam and forgotten memories rushing back, making it difficult to distinguish between a familiar or unfamiliar feeling. The second stanza talks about the fleeting nature of love and its ability to pass by us, unnoticed, while we are lost in our own thoughts. The third stanza talks about feeling lost and invisible to the world around us, and the sadness of not being seen or understood.
The song paints a picture of someone who feels disconnected from the world, lost in their own thoughts, and struggling to find a sense of belonging or connection. The lyrics are poignant and relatable, capturing the universal feeling of being alone and misunderstood. The melody of the song is melancholic, adding to the overall mood of the lyrics. The song is a reflection on the fleeting nature of time and the need for human connection in a world that can often feel unforgiving.
Line by Line Meaning
Uprostřed věty se zastavil čas,
Time has stopped in the middle of the sentence,
Už nikdo neposlouchá
Nobody is listening anymore,
Skrz prolomenou hráz
Through the broken dam,
Valí se zapomnění
Forgetting is rolling in,
Je to právě ta, ryzí,
It's just that, pure,
Když stýská se mi
When I miss it,
Na zemi valí se,
It's rolling on the ground,
Pak zmizí,
Then it disappears,
Důvěrná i cizí,
Intimate and foreign,
Nepolapitelná
Impossible to catch
Už dávno, né nevinná,
Long gone, not innocent anymore,
Spěchá, průvodem
Hurry, in a procession,
Už dávno, né jenom má
Long gone, not just mine anymore,
Skrze světy mi proletí tělem
It flies through worlds inside my body,
A já, celý v polospánku,
And I, half asleep,
Jen nepoznán nikým a nehledám
Unrecognized by anyone and not looking for it,
Mám na kahánku
I have it on my mind
Uprostřed věty se zastavil čas,
Time has stopped in the middle of the sentence,
Už nikdo nedopoví
Nobody will finish the sentence,
Skrz prolomenou hráz
Through the broken dam,
Valí se nepoznání
Unknown things are rolling in
Contributed by John H. Suggest a correction in the comments below.