Všechny výše uvedené - a ještě mnohé další - přednosti v sobě spojuje talentovaný písničkář Tomáš Klus. Díky rodičům, velkým hudebním nadšencům, vyrůstal v prostředí festivalů a koncertů. Dodnes také mezi své největší oblíbence řadí Jaromíra Nohavicu či kapelu Mňága & Žďorp. Ve své tvorbě navazuje na českou písničkářskou tradici, kterou obohacuje o moderní přístup, mladistvou lehkost, nadhled a vtip.
Přitom ještě nedávno se jeho jméno objevovalo především ve spojitosti se sportem. V roce 2002 si dokonce jako člen vítězného družstva odvezl zlatou medaili z dorosteneckého mistrovství Evropy v moderním pětiboji.
Kvůli sportu také v brzkém věku vyměnil rodný Třinec za Prahu, kde ho však brzy začal vábit svět umění. „Bylo mi patnáct šestnáct a najednou jsem byl odříznutej od celýho svýho dosavadního života. Potřeboval jsem všechen ten stesk a trápení ze sebe nějak dostat. Pravě tehdy jsem se začal čím dal častěji obracet ke kytaře. Písničky jsem si doma skládal už předtím, ale až tehdy se ve mě objevila touha prezentovat je taky veřejně,“ vypráví dnes Tomáš o nelehkých začátcích v naší metropoli.
První příležitost zahrát si živě získal v baru jednoho svého kamaráda. „Zpočátku jsem vytvářel takovou živou hudební kulisu při obědech a večeřím,“ vypráví dnes s úsměvem, „probíhalo to tak, že jsem si na místě vymýšlel písničky ve svahilštině a patřičně “ procítěně“ je předkládal stolovníkům. A oni na to postupně začali reagovat. Nejvtipnější bylo, když za mnou přišel jeden seriózně vypadající pán, poklepal mi na rameno a pochválil mě, že mám fakt povedený texty.“
Mezi návštěvníky baru si Tomáš postupně získal první příznivce, kteří začali chodit víc za jeho muzikou než za jídlem. „Díky tomu jsem získal možnost zahrát si jednou týdně takříkajíc sám za sebe. Což mě taky donutilo začít psát víc písniček se skutečnými texty,“ směje se Tomáš a s nadsázkou dodává: „Většinou píšu, jak jsem zamilovanej a jak je všechno kolem k ničemu.“ Důležité je však to, že jsou jeho texty autentické, uvěřitelné a navíc hravé.
Tenhle usměvavý mladík s takřka renesančním záběrem má zkrátka charisma, dar okouzlit a strhnout během několika okamžiků. A navíc je výraznou autorskou osobností . Psaní písniček je pro mě ideální protiváha k divadlu, který studuju, jsem v nich sám za sebe, na nic si nehraju, můžu bejt maximálně upřímnej. Navíc mě baví to, jak si lidi v textech nacházejí svoje vlastní příběhy, který s tou mojí původní myšlenkou nemusí mít vůbec nic společnýho. Jak si do nich projektují sami sebe a svoje osudy,“ říká.
Širší veřejnost na sebe poprvé výrazněji upozornil loni v lednu, kdy okouzlil porotu soutěže Czechtalent Zlín. A zvítězil tenkrát nejen u ní, ale také u publika, které si okamžitě získal svým bezprostředním vystupováním, improvizačním talentem a odzbrojujícím showmanstvím. „Nemusím mít plnej sál a hysterický reakce, ale potřebuju vnímavý lidi, který do toho jdou se mnou,“ vysvětluje.
Nabídka na natočení desky na sebe nenechala dlouho čekat. Uplynulé letní prázdniny už trávil ve zlínském nahrávacím studiu. „Hodně jsme se snažili zachytit atmosféru těch úplně prvních demáčů, který jsem si natáčel doma na koleni. Technicky dokonalý a vyumělkovaný nahrávky, kdy se výsledná písnička sestříhá z tisíce stop, mě nebaví. Pak se vytrácí veškerej prožitek. Líbí se mi jednoduchost, takže jsme nahrávali vždycky na jeden zátah a do písniček už pak zbytečně nezasahovali. Do některých skladeb jsme natočili další kytary, basu nebo bicí, ale stále jsme se snažili zachovat ten písničkářskej ráz.“
Na desce se podíleli renomovaní muzikanti, jako například Petr Vavřík, baskytarista kapely Buty, nebo Jiří Kučerovský, kytarista a zpěvák respektované brněnské kytarovky Animé. Za výsledek si však zodpovídal především Tomáš sám. „O skladbách jsme hodně diskutovali. Rád se nechám poučit, ale nakonec je ta deska především moje vizitka, takže o výsledku si chci rozhodovat sám. To samozřejmě neznamená, že bych měl potřebu na sebe ukazovat prstem a všechny upozorňovat na to, že jsem to celý napsal sám, ale záleží mi na tom, aby byly ty písničky ze mě.“
A jak vidí Tomáš svou hudební budoucnost? „Samozřejmě jsem zvědavej, co na to lidi řeknou. Těším se, že budu koncertovat. Budu štastnej, když si lidi koupí desku, přijdou na koncert - a na konci si řeknou: Jo, stálo to za to! Celý je to pro mě ohromná výzva. A ty já mám rád!“
Jaroslava
Tomáš Klus Lyrics
Jump to: Overall Meaning ↴ Line by Line Meaning ↴
Jak každej male tu svou.
A když se pak domů vracej,
Na zádech nesou.
Jsi světla stíny a vítr ve vlasech,
Je to jiný, když člověk ztrácí dech.
Je to jiný,ze slunce ke kořenům,cesta je dlouhá.
Zapomenout, na starý časy.
A nový účesy,furt stejní funy práci,
Nejde se hnout,nejde se hnout.
Hluboko do kapes,a někde ve mně ze mě z tebe složená, je z tebe složená.
Tútudutúudutúudutúudutúudutúudutúudutú…
Reklamní spoty,na prošlapaný boty,
Důvod je prosý,nakrmte hosty,
A pak utíkejte,smějte se do kamer,
Na povel zatleskejte, a hezky se tu mějte.
Já sám dám se ti,počítej do tisíce,
A potom zmizí, vše cizím lidem.
A sami sobě zbydem, A sami sobě zbydem.
A jako paní Jaroslava,říkám marná je sláva,
Lidi jsou jenom lidi, a on to vidí,a on to vidí on to časem sklidí.
Všimni si na obloze ptáci,
Zamávaj křídly a pak v mracích se ztrácí.
Tak nějak stejně,jako když vedle tebe vstávám.
Ztraceni vprostřed pouště,jak jsme si slíbili,
Hlavně se neopouštět,hlavně má milá zbyly ,
Z velký části jen mý kusy lásky, a dva dlouhý dopisy,
Kousek od cílový pásky,jsem roztrhán na kusy.
A jako paní Jaroslava,říkám marná je sláva,
Lidi jsou jenom lidi, a on to vidí,a on to vidí on to časem sklidí.
The lyrics to Tomáš Klus's Jaroslava touch on the theme of how people lose themselves in the daily grind and struggles of life. The opening lyrics describe how people get lost in their struggles, and when they return home, they carry the burden of their struggles on their backs. Klus sings about how life is a long journey full of different experiences that can take our breath away, and how it's different when we're losing our breath.
The song then touches on the idea of people trying to escape their struggles, such as by trying to forget their past and embracing a new look or a new way of life. However, Klus sings that this is not possible, and that the struggles remain deep within us, forming a part of our identity regardless of how hard we try to forget them. The song also touches on the idea of societal expectations, such as how people are encouraged to conform to specific norms and behave a certain way, sometimes just to please others.
Throughout the song, Klus touches on themes of love and hope, reminding listeners that even in the darkest of times, there is always hope to cling to.
Line by Line Meaning
Všimni si jak se lidi ztrácej,
Notice how people get lost,
Jak každej male tu svou.
How everyone has their own little thing going on,
A když se pak domů vracej,
And when they come home,
Na zádech nesou.
They carry it with them.
Jsi světla stíny a vítr ve vlasech,
You are light, shadows, and wind in my hair,
Je to jiný, když člověk ztrácí dech.
It's different when a person is out of breath.
Je to jiný,ze slunce ke kořenům,cesta je dlouhá.
It's different, from the sun to the roots, the journey is long.
Prosím pište si, že se to nevyplácí,
Please write down that it doesn't pay off,
Zapomenout, na starý časy.
To forget about the old times.
A nový účesy,furt stejní funy práci,
And new hairstyles, still the same funny work,
Nejde se hnout,nejde se hnout.
Can't move, can't move.
Hluboko do kapes,a někde ve mně ze mě z tebe složená, je z tebe složená.
Deep in pockets, and somewhere inside me, I am made up of you and me, you and me.
Tútudutúudutúudutúudutúudutúudutúudutú…
Tútudutúudutúudutúudutúudutúudutúudutú…
Reklamní spoty,na prošlapaný boty,
Commercial spots on worn-out shoes,
Důvod je prosý,nakrmte hosty,
Reason is simple, feed the guests,
A pak utíkejte,smějte se do kamer,
And then run away, laugh at the cameras,
Na povel zatleskejte, a hezky se tu mějte.
Clap on command, and have a good time here.
Já sám dám se ti,počítej do tisíce,
I myself will surrender to you, count to a thousand,
A potom zmizí, vše cizím lidem.
And then disappear, from all the strangers.
A sami sobě zbydem, A sami sobě zbydem.
And we'll have each other, We'll have each other.
A jako paní Jaroslava,říkám marná je sláva,
And like Mrs. Jaroslava, I say fame is vain,
Lidi jsou jenom lidi, a on to vidí,a on to vidí on to časem sklidí.
People are just people, and he sees it, he sees it, he'll reap it in due time.
Všimni si na obloze ptáci,
Notice the birds in the sky,
Zamávaj křídly a pak v mracích se ztrácí.
They wave their wings and then disappear into the clouds.
Tak nějak stejně,jako když vedle tebe vstávám.
Sort of the same, like when I stand next to you.
Ztraceni vprostřed pouště,jak jsme si slíbili,
Lost in the middle of the desert, as we promised each other,
Hlavně se neopouštět,hlavně má milá zbyly ,
Mainly not to leave each other, mainly my dear have stayed,
Z velký části jen mý kusy lásky, a dva dlouhý dopisy,
Mostly just pieces of my love and two long letters,
Kousek od cílový pásky,jsem roztrhán na kusy.
Just a little bit from the finish line, I am torn to pieces.
A jako paní Jaroslava,říkám marná je sláva,
And like Mrs. Jaroslava, I say fame is vain,
Lidi jsou jenom lidi, a on to vidí,a on to vidí on to časem sklidí.
People are just people, and he sees it, he sees it, he'll reap it in due time.
Contributed by Zachary S. Suggest a correction in the comments below.