Všechny výše uvedené - a ještě mnohé další - přednosti v sobě spojuje talentovaný písničkář Tomáš Klus. Díky rodičům, velkým hudebním nadšencům, vyrůstal v prostředí festivalů a koncertů. Dodnes také mezi své největší oblíbence řadí Jaromíra Nohavicu či kapelu Mňága & Žďorp. Ve své tvorbě navazuje na českou písničkářskou tradici, kterou obohacuje o moderní přístup, mladistvou lehkost, nadhled a vtip.
Přitom ještě nedávno se jeho jméno objevovalo především ve spojitosti se sportem. V roce 2002 si dokonce jako člen vítězného družstva odvezl zlatou medaili z dorosteneckého mistrovství Evropy v moderním pětiboji.
Kvůli sportu také v brzkém věku vyměnil rodný Třinec za Prahu, kde ho však brzy začal vábit svět umění. „Bylo mi patnáct šestnáct a najednou jsem byl odříznutej od celýho svýho dosavadního života. Potřeboval jsem všechen ten stesk a trápení ze sebe nějak dostat. Pravě tehdy jsem se začal čím dal častěji obracet ke kytaře. Písničky jsem si doma skládal už předtím, ale až tehdy se ve mě objevila touha prezentovat je taky veřejně,“ vypráví dnes Tomáš o nelehkých začátcích v naší metropoli.
První příležitost zahrát si živě získal v baru jednoho svého kamaráda. „Zpočátku jsem vytvářel takovou živou hudební kulisu při obědech a večeřím,“ vypráví dnes s úsměvem, „probíhalo to tak, že jsem si na místě vymýšlel písničky ve svahilštině a patřičně “ procítěně“ je předkládal stolovníkům. A oni na to postupně začali reagovat. Nejvtipnější bylo, když za mnou přišel jeden seriózně vypadající pán, poklepal mi na rameno a pochválil mě, že mám fakt povedený texty.“
Mezi návštěvníky baru si Tomáš postupně získal první příznivce, kteří začali chodit víc za jeho muzikou než za jídlem. „Díky tomu jsem získal možnost zahrát si jednou týdně takříkajíc sám za sebe. Což mě taky donutilo začít psát víc písniček se skutečnými texty,“ směje se Tomáš a s nadsázkou dodává: „Většinou píšu, jak jsem zamilovanej a jak je všechno kolem k ničemu.“ Důležité je však to, že jsou jeho texty autentické, uvěřitelné a navíc hravé.
Tenhle usměvavý mladík s takřka renesančním záběrem má zkrátka charisma, dar okouzlit a strhnout během několika okamžiků. A navíc je výraznou autorskou osobností . Psaní písniček je pro mě ideální protiváha k divadlu, který studuju, jsem v nich sám za sebe, na nic si nehraju, můžu bejt maximálně upřímnej. Navíc mě baví to, jak si lidi v textech nacházejí svoje vlastní příběhy, který s tou mojí původní myšlenkou nemusí mít vůbec nic společnýho. Jak si do nich projektují sami sebe a svoje osudy,“ říká.
Širší veřejnost na sebe poprvé výrazněji upozornil loni v lednu, kdy okouzlil porotu soutěže Czechtalent Zlín. A zvítězil tenkrát nejen u ní, ale také u publika, které si okamžitě získal svým bezprostředním vystupováním, improvizačním talentem a odzbrojujícím showmanstvím. „Nemusím mít plnej sál a hysterický reakce, ale potřebuju vnímavý lidi, který do toho jdou se mnou,“ vysvětluje.
Nabídka na natočení desky na sebe nenechala dlouho čekat. Uplynulé letní prázdniny už trávil ve zlínském nahrávacím studiu. „Hodně jsme se snažili zachytit atmosféru těch úplně prvních demáčů, který jsem si natáčel doma na koleni. Technicky dokonalý a vyumělkovaný nahrávky, kdy se výsledná písnička sestříhá z tisíce stop, mě nebaví. Pak se vytrácí veškerej prožitek. Líbí se mi jednoduchost, takže jsme nahrávali vždycky na jeden zátah a do písniček už pak zbytečně nezasahovali. Do některých skladeb jsme natočili další kytary, basu nebo bicí, ale stále jsme se snažili zachovat ten písničkářskej ráz.“
Na desce se podíleli renomovaní muzikanti, jako například Petr Vavřík, baskytarista kapely Buty, nebo Jiří Kučerovský, kytarista a zpěvák respektované brněnské kytarovky Animé. Za výsledek si však zodpovídal především Tomáš sám. „O skladbách jsme hodně diskutovali. Rád se nechám poučit, ale nakonec je ta deska především moje vizitka, takže o výsledku si chci rozhodovat sám. To samozřejmě neznamená, že bych měl potřebu na sebe ukazovat prstem a všechny upozorňovat na to, že jsem to celý napsal sám, ale záleží mi na tom, aby byly ty písničky ze mě.“
A jak vidí Tomáš svou hudební budoucnost? „Samozřejmě jsem zvědavej, co na to lidi řeknou. Těším se, že budu koncertovat. Budu štastnej, když si lidi koupí desku, přijdou na koncert - a na konci si řeknou: Jo, stálo to za to! Celý je to pro mě ohromná výzva. A ty já mám rád!“
VALECNA
Tomáš Klus Lyrics
Jump to: Overall Meaning ↴ Line by Line Meaning ↴
Usínal
Jako by Bůh tou bouří
Varoval
Vy hloupí lidé,
Ve zbrani není mír,
Pro svého krále i já život položil
Z lesů se ženou cizí jezdci na koních
Jen kapky hrůzy,
Tady vražda není hřích
Hned první z výstřelů mi srdce umlčel,
Už nevrátím se domů,
Můj čas nadešel
( Do bojeee, ve jménu krále !)
Neplakej pro mě, moje krásná Marion,
Až hrdým vojákům zazpívá hradní zvon
Mé srdce mlčí, ale v tobě zůstanou
Všechna ta slova co jak oheň zaplanou
Posledním výstřelem se kdysi živá loutka rozplakala tichým pláčem
A mlčky objímala těla padlých i vítězů jenž není, neb válku nelze vyhrát platí-li se životem
A všechny ty krásné Marion, jež zpráva o naší smrti zasáhla k ránu, upřely tázavý pohled k nebi
A v tu chvíli
Vyšlo slunce
Neplakej pro mě, moje krásná Marion,
Až hrdým vojákům zazpívá hradní zvon
Mé srdce mlčí, ale v tobě zůstanou
Všechna ta slova co jak oheň zaplanou
The song Válečná by Tomáš Klus is a powerful lament about the horrors of war and the toll that it takes on individuals and their loved ones. The opening verse describes the night before the battle, with everyone struggling to sleep as though God himself were warning them about the coming storm. The lyrics then turn to the foolishness of people who believe that war and violence can bring peace. The singer recounts how he, like so many others, gave his life for his king in the war. The image of foreign riders chasing him through the woods is particularly haunting, and the sense of terror and despair is palpable.
The second verse is directed at Marion, the singer's lover. He implores her not to cry for him when the castle bells toll, but instead to keep his memory alive and hold onto the words that he gave her. In the final verse, the singer takes on a more universal perspective, describing how war devastates everyone involved, from the living to the dead. The final image of all the Marions looking to the sky in mournful confusion, only to have the sun rise and the battle continue, is both bleak and hauntingly beautiful.
Overall, the song Válečná is a somber meditation on the futility and brutality of war. The imagery is vivid and visceral, and the emotions are raw and painfully real. It is a reminder that the cost of armed conflict extends far beyond the battlefield, and that the true victims are the innocent people caught in the crossfire.
Line by Line Meaning
Tu noc jen stěží každý z nás
Usínal
Jako by Bůh tou bouří
Varoval
That night, everyone struggled to fall asleep. It was as if God was warning us of the storm to come.
Vy hloupí lidé,
Ve zbrani není mír,
Pro svého krále i já život položil
You foolish people, there is no peace in weapons. I, too, have laid down my life for my king.
Z lesů se ženou cizí jezdci na koních
A v očích
Jen kapky hrůzy,
Tady vražda není hřích
Foreign riders on horseback are rushing out of the woods. Their eyes are filled with horror. Murder is not a sin here.
Hned první z výstřelů mi srdce umlčel,
Už nevrátím se domů,
Můj čas nadešel
( Do bojeee, ve jménu krále !)
The very first shot silenced my heart. I will not return home. My time has come. (Into battle, in the name of the king!)
Neplakej pro mě, moje krásná Marion,
Až hrdým vojákům zazpívá hradní zvon
Mé srdce mlčí, ale v tobě zůstanou
Všechna ta slova co jak oheň zaplanou
Don't cry for me, my beautiful Marion. When the castle bell rings for the brave soldiers, my heart may be silent, but all the words that burned like fire will stay with you.
Posledním výstřelem se kdysi živá loutka rozplakala tichým pláčem
A mlčky objímala těla padlých i vítězů jenž není, neb válku nelze vyhrát platí-li se životem
A všechny ty krásné Marion, jež zpráva o naší smrti zasáhla k ránu, upřely tázavý pohled k nebi
A v tu chvíli
Vyšlo slunce
With the final shot, a once-lively puppet cried silently. It embraced the bodies of the fallen and the victorious, for no one really wins in war if they pay with their life. And all those beautiful Marions, who were struck by news of our death at dawn, looked up to the sky with questioning eyes. And at that moment, the sun rose.
Contributed by Brody A. Suggest a correction in the comments below.
Tate Langdon
Miluju tuhle písničku hrozně moc. I po všech těch letech ❤️
Sova
Tomáš je šikovný písničkář, jeho písně mají hlavu, patu, emoci, a navíc jeho hlas a podoba rozervaného hrdiny -ví, jak a čím zaujmout :).
chinaskimonika
Už u samotné písničky mám zvláštní pocity... A k tomu vhodně zvolené doplňující obrázky. Chválím jak autora písně, tak autora videa. Opravdu krásné, nemám co říct.
Kovina
krásné, smutné, pravdivé, neskutečné slova a úžasná hudba (peruánská, šamanská? Až běhá mráz po zádech) :)
Jana Gottwaldová
Tohle se opravdu povedlo,má to strašnou sílu a náboj :-)
omikronQ
Epic se dá vyložit jako druh poezie, poezie epické která je v Česku až příliš skutečná, ale nevím jak to je spojeno s tímto videem. :D
sarka 💜 bed
Tuhle mám hrozně moc rááda :)
Vojtěch Frank
Krásná
FlakeCZ
na to, že to je Klus, to je fakt dobrý (y)
Mejla_CZ
asi tak